0
0
MUŽ Z BBC – ŘÍKÁ “ANO”!
PETER RISDALE-SCOTT: KTERÝ SI OBJEDNAL ČERVENÉHO TRPASLÍKA A ZŮSTAL U NĚJ TŘI ROKY…
ČERVENÝ TRPASLÍK je nejdéle vysílaný sit-com stanice BBC 2 a jeden z jejích nejúspěšnějších pořadů. Je proto těžké si představit, jak vypadala scéna, když v roce 1987 přistála na stole šéfredaktora Petera Risdalea-Scotta dobře opsaná kopie pilotního scénáře, kterou odmítla BBC a polovina společností ITV v zemi.
Během práce v BBC North Peter často pendloval mezi kancelářemi v Manchesteru a Londýně s hromadou scénářů. Měl ve zvyku je číst ve vlaku a po příjezdu na nádraží Euston je posílat zpět. Jednoho dne byl jedním z těchto scénářů první díl Červeného trpaslíka. “Poprvé po velmi dlouhé době jsem se při té cestě vlakem nahlas zasmál,” říká. “To je ve vlaku vždycky trapné, protože se na vás všichni dívají, jako byste se zbláznili! To byl jeden scénář, který mi v Eustonu neposlali zpátky, přečetl jsem si ho znovu cestou zpátky. A pak jsem se přistihl, že další týden vyprávím v kanceláři o kouscích Červeného trpaslíka, které jsem četl. Mysleli si, že jsem se zbláznil, ale pochopili, že se mi Červený trpaslík dostal pod kůži.”
PŘÍSTUP
Peter jako šéfredaktor BBC North předložil projekt svým šéfům, kteří souhlasili s jeho realizací, částečně proto, že mu důvěřovali, a částečně kvůli pověsti producenta Červeného trpaslíka Paula Jacksona (The Young Ones, Happy Families). Byl to trochu převrat, když BBC v Manchesteru konečně dostala zakázku, protože BBC v Londýně už pilotní scénář odmítla – dvakrát! “Mysleli si, že jsme blázni, naprostí blázni!” říká Peter. “Vzpomněli si na Červeného trpaslíka a řekli: ‘My víme, co děláte, to nikdy nebude fungovat!’ Bylo tam hodně očí do stropu. ‘Proč si myslíte, že to bude fungovat? Četli jsme to, není to vtipné. Jak se vůbec může vyvinout něco s kocourem a dvěma dalšími lidmi uvězněnými ve Vesmíru?'”
„’Nejsou v něm žádné ženy, kam půjdeš pro svůj sexuální zájem, pro svůj půvab?’ [Řekl jsem] ‘Tak to není. Tohle je o postavách, které se k sobě přimkly a musí to zvládnout, a i když to bude komedie’. Velmi známá historka je, že někdo v Londýně řekl: ‘Ale vždyť tam není ani jedno francouzské okno nebo sedací souprava, tak jak to může být vtipné?’ Ale já jsem věděl, že to bude fungovat, když to dáte na BBC 2, protože to bylo opravdu velmi podivné a bylo tam publikum, které na něco takového čekalo.”
MUŽ Z BBC
První tři roky seriálu byl Peter ‘Muž BBC’, vždy bedlivě sledoval, co se děje, dohlížel na rozpočet a neustále přesvědčoval své šéfy, že seriál bude mít velký úspěch. Podílel se také na počátečním castingu. Vzpomíná si, že nejpůsobivější byl konkurz na Kocoura, když se do něj přihlásil Danny John-Jules (který nakonec roli dostal). “Otevřely se dveře a on nevešel, on tam skutečně skočil jako kočka. Další věc, kterou Danny John-Jules v tu ránu zažil, bylo, že se do role oblékl. Byl úplně v černém, měl všechny správné šperky pro kočku, všechny správné třpytivé věci a byl prostě ‘Kocour’. Nikdo nepochyboval o tom, že je na vrcholu seznamu. Byl ohromující.”
Při zkouškách však inscenaci provázely problémy. Došlo ke stávce techniků BBC, což znamenalo, že žádné představení nemohlo být nahráno. “Ve skutečnosti jsme zkoušeli každý týden každou z epizod až do natáčení. Ale nikdy jsme nešli do studia. V pondělí si herci – kteří byli naprosto skvělí, nebyli demoralizovaní ani nic podobného – prostě vzali další scénář a řekli si ‘tak tohle je možná ten týden, kdy to musíme udělat’. Ve čtvrtek jsem to byl já, kdo musel přijít a říct ‘ne, nebudeme to dělat, ale budete prosím pokračovat, nakonec to uděláme’. Protože jsem doufal proti své naději, že se nám podaří udělat jednu nebo dvě série, protože jakmile bychom udělali jednu nebo dvě, našli by nám prostor na další čtyři. Ale štěstí nám nepřálo a my jsme prošli celou sérií a nikdy ji neudělali.”
Bylo to zničující období, protože v BBC panoval pocit, že Červený trpaslík už je hotový. Až 80 % rozpočtu první série ve výši 1,1 milionu liber již bylo utraceno a nechtělo se utratit prakticky celou částku znovu na její reprízu. Ale aspoň že ti velcí v Londýně seriál viděli, protože Peter Risdale-Scott a Paul Jackson je prozíravě pozvali do Manchesteru, aby se podívali na původní zkoušky. “Myslím, že to udělalo hodně,” komentuje Peter. “Vzrostla důvěra, že pokud to bude dostatečně pobuřující, inovativní a riskantní, může to mít úspěch. Myslím, že nám to vlastně umožnilo to znovu nastudovat. Měli jsme velké štěstí, mohlo to tak snadno vyšumět.”
NEZNÁMÉ REAKCE
Když se první řada nakonec dostala na obrazovku, Peter strávil spoustu času přípravou veřejnosti na Červeného trpaslíka pomocí pečlivě připravených upoutávek a tiskových zpráv. Stále však netušil, jaká bude reakce na něj. “Jediné, co jste mohli dělat, bylo držet palce, protože nikdo nevěděl, jaká ta první série bude. Nikdy nezapomenu na tu úlevu, když jsem přicházel na schůzku nazvanou ‘The Programme Review’ v Londýně. Vedoucí oddělení sedí ve středu u stolu a hodnotí všechny pořady týdne, a protože ten týden dávali Červeného trpaslíka, přijel jsem z Manchesteru a kousal si nehty. Nikdy nezapomenu, že jsem si během té cesty vlakem četl The Times, kde bylo deset nejlepších pořadů BBC 1 a deset nejlepších pořadů BBC 2. Zrovna jsem zakopl o zadní stranu a nemohl jsem tomu uvěřit – Červený trpaslík byl v prvním týdnu na čtvrtém místě! A to mu v jistém smyslu zajistilo úspěch.”
Peter se pak stal šampionem Červeného trpaslíka v jeho druhém ročníku a přesvědčil muže na vrcholu, aby souhlasili s dalšími epizodami. Vzpomíná si, že atmosféra mezi herci byla v těchto prvních dnech, dokonce i během frustrující stávky, velmi pozitivní. “Byla to neuctivá parta. Craig [Charles, Lister] je – jak to mám říct, abyste to správně citovali? – drzý hajzlík! Má v sobě tolik humoru, je ke všem tak neuctivý. Chris [Barrie, Rimmer] je jeden z nejúžasnějších imitátorů všech dob a na konci seriálových večírků Chris předváděl kousek, ve kterém všechny napodoboval. Vždycky mě napodoboval jako psychiatra, nevím proč, zřejmě je v tom nějaké tajemství, o kterém nevím.”
Peter nakonec dohlížel na třetí sérii Červeného trpaslíka, v níž byly všechny aspekty, od scénáře až po herecké výkony, zrychleny. Měla novou znělku, nové kulisy, nové kostýmy a novou postavu mechanoida Krytona. Přiznává, že si na jednotlivé epizody příliš nepamatuje, ale jedna epizoda ze třetí řady mu pevně utkvěla v paměti. Byl to technicky složitý díl Výměna těl, v němž si Lister a Rimmer vyměnili těla, takže Lister byl v Rimmerově těle a Rimmer v Listerově těle. Epizody Červeného trpaslíka se obvykle natáčejí před živým publikem ve studiu, ale v případě Výměny těl to nebylo možné, protože herci museli své hlasy dodatečně dabovat. Aby se zajistila stopa smíchu, museli být diváci přivedeni zvlášť, aby sledovali videozáznam.
„Ten večer byla katastrofa,” vzpomíná Peter. “Obsadili jsme malé divadlo BBC na Regent Street, které se jmenovalo The Paris. Paris má kapacitu asi 300-400 lidí, stalo se z něj malé kino a my jsme epizodu promítali na plátno. Divákům se to k smrti líbilo, protože jsme tam dostali všechny fanoušky a na velkém plátně byl vyfouknutý jejich oblíbený seriál. Katastrofa byla, že se smáli tak moc, že když se zasmáli jednomu vtipu, přišly tři nebo čtyři další, než se přestali smát. Takže když jsme to vrátili do střižny, bylo naprosto nemožné použít stopu smíchu diváků. Bylo to prostě přes všechno. Nakonec se to promítalo jinému publiku ve studiu.”
Peter opustil BBC Manchester po třetí sérii Červeného trpaslíka a pracuje jako nezávislý producent. Na seriál, který zachránil před vyřazením, se stále rád podívá, ale několika věcí lituje. Říká, že Červený trpaslík měl dostat šanci oslovit větší počet diváků tím, že bude opakován na BBC 1, a stále si myslí, že by měl být zfilmován.
Jane Killick
Článek pro TV Zone vyšel v roce 1997
Část druhá: Červený trpaslík: Za oponou – Sedmá série 02
