0
0
Sci-fi sitcom, který byl opravdu vtipný?! Kdo by to byl řekl. Jon Hamblin hodnotí místo Červeného trpaslíka v televizní historii
Ve vesmíru vás nikdo neslyší, jak si koušete nehty na nohou. Tedy pokud nemáte upjatého holografického kamaráda na lůžku, který to nejen uslyší, ale také ho to vyžene tak daleko, že bude napadat pokuty za parkování vzhůru nohama.
Všechny skvělé sitcomy jsou o podráždění – Steptoe And Son, Rising Damp, Two Pints of Lager And A Packet Of Crisps (dobře, ten poslední je čistě o podráždění diváků, ale stejně) a Červený trpaslík v tom vynikal. Největší sci-fi sitcom všech dob, výtvor Roba Granta a Douga Naylora, spojil Arnolda Rimmera (Chris Barrie), zesnulého hologramu z dob Thatcherové, s Davem Listerem (Craig Charles), posledním mužem na Zemi – proletářem s kari a pochybnou osobní hygienou.
Červený trpaslík, jakýsi intergalaktický seriál Čekání na Godota (a to nemyslíme nijak chytře – název prvního dílu “Čekání na Boha” byl přímým odkazem na tuto hru), byl sitcomem s dokonalou atmosférou. Dva muži, uvěznění na palubě těžební lodi v hlubokém vesmíru miliony let poté, co nehoda vyhladila celou posádku, nemohli odejít, ani kdyby chtěli. Samozřejmě, že stejně jako Vladimír a Estragon v Beckettově hře nečekali sami – společnost jim dělali Holly (Norman Lovett), lodní počítač, a Kocour (Danny John-Jules), potomek kočky Listera, která byla původně propašována na palubu v roce 2077 (i když později byla tato skutečnost přepsána do 23. století). Jak se dalo čekat, Kocour byl ješitný, sobecký tvor, který se víc staral o sladěné oblečky a spánky než o pomoc Listerovi dostat se domů, zatímco Holly měl údajně IQ šest (podle jeho fiktivního protějšku Queega – Holly to však popřel: “Udělej mi citron! To je slabé IQ na sklenici vody!”).
Po dvou sériích vtipů o sadách na opravu píchnutých duší pro Rimmerovu přítelkyni a Listerově proslulé sbírce špinavých ponožek se Červený trpaslík III změnil a seriál se začal měnit z komorního sitcomu na akční komedii. Snímek “Pozpátku”, který začínal textovou scénou rychlou tak, že by z ní George Lucas dostal bičík, byl skvělou předlohou pro vše, co mělo přijít – silný sci-fi nápad, ambiciózní speciální efekty a několik skvěle propracovaných gagů. Kryton (android, který se poprvé objevil ve stejnojmenné epizodě seriálu) byl nyní stálým členem, i když ho hrál nový herec (Robert Llewellyn), a Holly změnil pohlaví a získal podobu Hilly (Hattie Hayridgeová) z finále druhé řady (“Paralelní vesmír”). Nový raketoplán Kosmik 1 umožnil posádce únik z těsného prostoru Trpaslíka a ve třetí, čtvrté, páté a šesté sérii dosáhl seriál svého tvůrčího vrcholu. Ať už šlo o Polymorfa, který se stal mimozemšťanem, Rimmera, který se v “Jiné dimenzi” setkal tváří v tvář se svým alter egem Eso Rimmerem (v úvodních titulcích ani ne tak “skok na žraloka”, jako spíš “surfování na aligátorovi”), a celou posádku, která se setkala se svým “skutečným” já ve zcela geniálním “Návratu do reality”.
Jedním z opravdových potěšení seriálu bylo, že se skutečně věnoval sci-fi konceptům, a i když měly často kořeny v jiných materiálech (“Pozpátku” by se dalo říct, že byl inspirován románem Phillipa K. Dicka Svět proti hodinám z roku 1967), vždy se z nich vytěžil komický potenciál. Pokud byly nápady originální, byly často výjimečně dobře promyšlené – jako hololoď v “Hololodi”, naplněná největšími mozky, které kdy žily, a schopná cestovat rychleji než jakákoli loď, která kdy byla vytvořena, díky tomu, že je postavena výhradně ze světla, nebo různé štěstí a holoviry v “Karanténě”. Některé originálnější koncepty si dokonce “vypůjčily” legitimní sci-fi seriály – “Clues”, epizoda Star Trek: The Next Generation z roku 1991, je podezřele podobná epizodě “Díky za ty vzpomínky” z Červeného trpaslíka z roku 1988.
Ale nic z tohoto vysoce koncepčního materiálu by se neobešlo bez solidní práce s postavami, které se v seriálu mramorovaly jako tuk v porterhouse steaku. V průběhu let jsme si uvědomili, že Rimmer byl takovou sraženinou jen kvůli obrovskému pocitu viny, který mu vštípila výchova zahrnující despotického otce, přehnaně úspěšné bratry a patologickou neschopnost přijmout odpovědnost za jakékoli své neštěstí. To by většině seriálů stačilo, ale po vypracování této šablony scénáristé neustále šťourají v jejích okrajích, odhalují stále hlubší citové jizvy a vždy je využívají k zahuštění komediální zásoby. Například když je posádka v díle “Návrat do reality” konfrontována se svým “skutečným” já, je skutečnost, že Rimmer nemůže své tulácké postavení svést na pokažené dětství (sdílí stejný původ jako jeho úspěšný “bratr” Lister), vtipná jen proto, že jsme ho v minulosti viděli tuto výmluvu použít už tolikrát. Rimmer, plný pocitu viny, sebenenávisti a neschopnosti, je odpudivě milá komická kreace – člověk tak zkažený, že by si uřízl obličej, aby si urazil nos.
VZNEŠENÉ AMBICE
To platilo pro všechny postavy. Lister sice často působil dojmem záměrné nevědomosti (hlavně proto, aby naštval Rimmera), ale ve skutečnosti byl velmi inteligentní, což dokazuje jeho schopnost naučit se esperanto z Arnoldových jazykových kazet. V přímém kontrastu s Rimmerovými vznešenými ambicemi byl Dave bezcílný flákač (jeho nejlepší košile je ta, na které jsou jen dvě skvrny od kari), ačkoli často dokázal víc než jeho vznosný kamarád z palandy. Diváci ho měli rádi jako tvrďáka, protože jsme věděli, že je schopen skutečné lidské vřelosti, jako v patostické epizodě “Díky za tu vzpomínku”, v níž Lister věnoval Rimmerovi vzpomínku na Lisu Yatesovou (jeden z jeho oblíbených vztahů) poté, co se doslechl o jeho relativním neúspěchu u žen (Yvonne McGruderová, lodní šampionka v boxu, nevyjímaje).
V posledních dvou sezónách došlo k několika změnám, které znamenaly pokles kvality seriálu – Rob Grant odešel, aby se věnoval jiným projektům než Trpaslíkům, a Doug Naylor se vydal novým směrem a přivedl zpět do štábu Listerovu dávnou lásku Kochanskou. Seriál se tak dlouho točil kolem myšlenky sexuální frustrace, že příchod ženy na palubu zvýšil chemii posádky a mnoho fanoušků bylo smutných, že původní Kochanská (herečka ze seriálu Gregoryho dívka Clare Groganová) si nemohla roli zopakovat. Větší důraz Červeného trpaslíka VII na akci také znamenal, že seriál již nemohl být natáčen před živým publikem, a bez něj ztratil část svého kouzla. VIII. řada se pokusila vrátit seriál ke kořenům, vzkřísit loď Červený trpaslík a její posádku (včetně nyní lidského Rimmera) a studiové publikum a vrátit se ke komedii založené na postavách, ale se smíšenými výsledky, které skončily v roce 1999, kdy Rimmer kopl Smrt do koulí.
ZPÁTKY V TELEVIZI
Poté, co BBC řekla fanouškům, kteří netrpělivě očekávali devátou sérii, aby se vypařili, se zdálo, že to bude konec chlapců z Trpaslíka, a to navzdory neustálým zvěstem o filmové verzi. Téměř o deset let později se začalo šuškat o nové dvoudílné epizodě, která se nakonec objevila v roce 2009 jako třídílný speciál “Zpátky na Zemi” no komediálním kanálu Dave. Ačkoli v něm chyběla smíchová stopa (místy dost bolestivě), působil jako mnohem důstojnější (i když Blade Runnerovsky fixovaný) závěr seriálu, kdy se chlapci zdánlivě setkali se svým stvořitelem a porazili ho. Jistě to byl konec, který potěšil některé fanoušky, a otevřel dveře pro dalšího Trpaslíka – podle toho, jak byl přijat (zhruba čtyři miliony diváků, což z něj dělá vůbec největší mimozemskou zakázku v historii britského multikanálu), se to zdá být velmi reálné. Červený trpaslík možná začal jako kultovní pořad s malým počtem diváků na BBC 2, ale skončil jako masový trhák. Jeho skutečný úspěch se však skrýval v srdcích fanoušků, protože během let jsme Davea, Arnolda, Kocoura, Krytona a Hollyho začali považovat nejen za postavy, ale i za lidi, které jsme potkávali.
TŘI NEJLEPŠÍ EPIZODY
01. QUEEG
Jedna z nejlépe propracovaných epizod seriálu s naprosto skvělým závěrem. Tolik skvělých momentů (“Junior Book Of Space”. “Don’t suppose you’d prefer a sports question?”, Rimmerova nevědomá cvičební sestava) a jeden z nejlepších komických timingů mimo továrnu na novinové hodinky.
02. NÁVRAT DO REALITY
Posádka zjistí, že už čtyři roky hraje hru ve virtuální realitě. Úžasné gagy (“Vážně mi chceš říct, že jsi čtyři roky hrál pratchettovskou verzi Rimmera?”), Duane Dibbley, Timothy Spall a fantastická mina (ano, mina!), to je také oblíbená epizoda Stephena Hawkinga.
03. POZPÁTKU
Jednoduchý nápad, skvěle provedený, kdy posádka cestuje časovou dírou, aby našla Zemi, která se otáčí pozpátku. Vrcholem je scéna uklízení baru, kdy posádka demoluje prostory, a vždy je tu moment, kdy jde Kocour na záchod. Traci Lordsová to kdysi sledovala na SFX Couch Potato, víte…
ZASLEPENOST VĚDOU
Tyto nepříjemné experimenty, které vytvořili vědci, vyžadovaly, aby chlapci vyměnili výstražnou žárovku více než jednou…
HOLOVIRUS
Jak je viděno v: „Karanténa“
Stupeň ošetření: 9
Vynález: Hildegarde Lanstromová se snažila vytvořit “pozitivní” viry, jako je štěstí a sexuální magnetismus, což vedlo k náhodnému vytvoření “Holoviru”.
Výsledek: Rimmer se nakazil virem a pomalu, ale beznadějně zešílel. Rádi bychom vám řekli víc, ale král bramborového lidu nám to nedovolí.
POLYMORF
Jak je viděno v: „Polymorf“
Stupeň ošetření: 8
Výsledek: Polymorf, který je navržen jako ultimátní bojovník a mění podobu, se živí negativními emocemi. Naneštěstí zmutoval v něco, co jeho tvůrci nedokázali ovládat – ve vykrádačku Vetřelce.
GELF PŘÁNÍ
Jak je viděno v: „Kamila“
Stupeň ošetření: 5
Vynález: GELF na přání je navržen jako dokonalá sexuální pomůcka a využívá telepatické vlny, aby vypadal jako vaše největší sexuální fantazie. Trochu to kompenzuje fakt, že ve své původní podobě vypadá jako hromada slizu.
Výsledek: Spousta hádek, protože každý z Trpaslíků si myslí, že našel dokonalého partnera. Končí krásnou poctou Kasablance, protože přestože ji Kryton přijímá takovou, jaká je, nechá GELFKU vrátit se ke svému manželovi. Aww.
NA ZÁKLADĚ JEJICH VLASTNÍCH SLOV
Paul Jackson, vedoucí zábavního oddělení BBC
„Řekl jsem, ať nepíšete sci-fi sitcom, protože ty nikdo nekupuje. Tak to stejně napsali, protože Rob a Doug nikdy neudělají nic, co jim řekneš. Samozřejmě se mi to líbilo a řekl jsem: ‘Nebudeme schopni to prodat, ale zkusíme to.”
Z FÓRA
Čtenáři SFX si kolektivně připomínají Červeného trpaslíka
Naprosto se mi to líbilo, dokud neodešel Rob Grant. Pak už to šlo z kopce. Čím méně se mluví o nedávné minisérii, tím lépe.
Robell
Nejraději vzpomínám na prvních pár sezón, kdy to bylo spíš jako Vesmírná kaše, než se do každé epizody vtěsnala směrnice vesmírného sboru a nějaká mizerná záminka, aby se Kryton mohl katapultovat z lodi.
glunark
Vrcholy: neuvěřitelně náročné “Pozpátku”, satirické “Nachystejte mi uzenáče”, “Čekání na Boha”, “Pistolníci z Apokalypsy”…
Gaspar
Sedmá řada nebyla vtipná, směšná slátanina. Když přišla osmá, považoval jsem ji za geniální. Bylo to jako znovuzrození.
Hlavoun Ed
Bože, jak já to nenáviděl. Jako Mladí ve vesmíru, ale s méně humoru.
Magnet Veela
Po příchodu nové Kochanské to zaniklo. Jako ženě mi přidání ženského aspektu připadalo nucené a nechtěné. Zničilo to pečlivou dynamiku, kterou si seriál pěstoval.
Úžasný vlk
Geniální koncept s perfektním obsazením. Své VHS kopie druhé sezóny jsem opotřeboval několikanásobným zhlédnutím.
org
Všichni jsou mrtví, Dave. V nejlepším případě to byla čistá komediální genialita. V nejhorším případě to byla čistá sračka.
Hannigaholik
Článek pro SFX vyšel v prosinci v roce 2009
