0
0
Červený trpaslík je zpět a v lepší formě než kdy dřív. Robert Power hovoří o X. sérii s Craigem Charlesem, Chrisem Barriem a Robertem Llewellynem.
TŘI ROKY OD DOBY, KDY DAVE (kanál, ne ten chlapík) vzkřísil Červeného trpaslíka se Zpátky na Zemi, stoupá nadšení pro celou novou sérii. Nyní je tu – téměř – dlouho očekávaná desátá série. A má vzhled a atmosféru klasického Trpaslíka, z velké části díky živému publiku a scénografii, která se vrací k vrcholu seriálu na začátku 90. let. SFX navštívilo Daveovu centrálu a našlo tři kluky z Trpaslíka v přátelské náladě. Craig Charles v brýlích rockové hvězdy a kožené bundě, Robert Llewellyn bez latexu a plnovousu a zjevně nestárnoucí Chris Barrie sedí v bujných kožených křeslech a žertují jako staří kamarádi z války. Zatímco vtipy létají, SFX se snaží mezi téměř neustálým přívalem smíchu propašovat několik otázek…
Jaký je to pocit být zpátky?
Všichni: Báječný
Chris Barrie: Podařilo se nám do něj vrátit poměrně rychle. Je podivné a zvláštní, jak rychle jsme se dokázali vrátit do pohody.
Milujete Červeného trpaslíka i po tolika letech?
Chris Barrie: Určitě.
Craig Charles: Je to jedna z těch věcí, které mi lidé říkají: ‚Nebojíte se někdy, že vás někdo zaškatulkuje do role Davea Listera?‘ A vy si říkáte, že pokud vás někdo bude škatulkovat jako někoho…
Robert Llewellyn: …mohlo by to být horší.
Craig Charles: …jste na tom mnohem hůř než Dave Lister.
Chris Barrie: V mnoha ohledech je to páteř naší kariéry, hlavně mé, a proto je to něco, na co nikdy nezapomenete a co spočívá v tom, že otevřete scénář a nahlas se smějete. A není mnoho scénářů, opravdu, kromě těch z Červeného trpaslíka, kde se to stalo. A to je cenné.
Jaké byly největší výzvy této série?
Craig Charles: Píší Robertovy řádky na obloze jedním z těch malých letadel. Má teď hrozně špatný zrak.
Chris Barrie: Pak je tu moje artritida, Craigu.
Craig Charles: Musíme ho tak trochu vynést na židli.
Chris Barrie: U Craiga šlo o to, abychom ho dostali do správného studia.
Robert Llewellyn: A to, že Danny opravdu vyrostl a přibral. Oblékl se do stejného kostýmu – stejných kalhot – které nosil v roce 1988. Člověku je z toho špatně.
Chris Barrie: Výjimečná postava.
Robert Llewellyn: To není fér, že? Ale ve skutečnosti to není tak moc. Teda párkrát, když jsme museli někam běžet, tak to asi nebylo úplně tak rychlé.
Chris Barrie: Ano, muži středního věku běhají.
Robert Llewellyn: Ale prošlo nám to! To je výhoda moderních kamer, můžete to zrychlit a není to vidět!
Craig Charles: Nechci být arogantní, ale všichni jsou dnes v tom, co dělají, lepší než kdysi. Takže to tak trochu pomáhá. A není to tak, že bychom byli jako Monty Python a snažili se teď znovu sehrát, víte, co tím myslím? Nejsme tak staří! Nikdo z nás nepodstoupil žádnou operaci obličeje nebo něco takového.
Chris Barrie: Navzdory vtipům stále umíme chodit a mluvit zároveň.
Craig Charles: Kdysi jsme zkoušeli pět dní v týdnu a o víkendech natáčeli. Ale ve spoustě starých sérií si všimnete, že Lister sedí… protože jste zkoušeli pět dní v týdnu! Takže jste si říkali: ‘Myslím, že tady budu sedět, ano!
Zní to trochu jako v kapele. Je proto mnohem snazší dát se znovu dohromady?
Craig Charles: Bylo to jako reforma The Who, jen nikdo nezemřel.
Mezi sériemi Červeného trpaslíka bylo mnoho velkých přestávek. Je kvůli tomu těžší vrátit se do role?
Craig Charles: Podle analogie s Who to bylo něco jako obtížné desáté album.
Robert Llewellyn: Myslím, že je to jeho zvláštnost. Kdyby to byl sitcom odehrávající se v kanceláři, kde se prodává papír, a všichni by měli obleky nebo oblečení, které byste nosili v reálném životě, pak by to mohlo být: ‘Ach bože, jak to uděláme?’ Ale Červený trpaslík je tak extrémní. Jste na scéně, která vypadá jako spektákl, zápletky a příběhy jsou tak bizarní a tak odlišné od našich běžných zkušeností – já jsem obalený gumou, Craig má dredy, Chris má divný kostým, ve kterém když si sednete, odletí vám kšandy. Danny vypadá jako… Bůh ví, že. Je to tak extrémní, že když jsme všichni pohromadě a všichni takhle, jsme v roli, prostě to tam je.
Chris Barrie: Je to samostatný svět, a když se dostanete do prostředí, vidíte dialogy a jste v kostýmech, přepnete a je úžasné, jak rychle se dokážete dostat do chemie, což je důležitá věc, která to všechno spojuje.
Craig Charles: A přestože jsme od roku 1998 nenatočili žádný pořádný seriál, není to tak, že bychom se neviděli. Dlouhá léta jsme vydávali DVD dvakrát ročně a všichni jsme se scházeli a natáčeli komentáře a podobně, takže jsme se vždycky viděli.
Chris Barrie: Je to relaxace. Můžeme relaxovat. Když přijdete do místnosti plné nových herců, se kterými máte pracovat, nemůžete se uvolnit. Můžete zkoušet scénu, ale není tam žádná chemie. Musíte se poznat a na chvíli zapomenout na scénář. A to my máme v malíčku, za těch více než 25 let. To je jeden z důvodů, proč se můžeme pustit do práce.
Robert Llewellyn: Také si myslím, že může být těžké poznat, co se děje, když jste v tom, ale jedna z věcí, kterou hostující umělci řekli, je, že se okamžitě cítí zapojeni. Protože se všichni známe tak dlouho, když je tam někdo nový, je tam nějaká zvláštní chemie, která prostě [šumí], je to jako nějaká améba, která prostě řekne: ‘Jo, děláš to’, a není to jako: ‘Nevím, kdo je ten nový chlap’. Okamžitě se na ně chytneme a okamžitě se stanou součástí.
Craig Charles: Máme už 25 let staré gagy a zkratky.
Robert Llewellyn: Pro mě je klasika, že jsem vždycky… víte, umím se naučit své repliky. Já se kurva naučím svoje texty! Na obloze není vždycky letadlo, které by mi psalo repliky! Je to na stojáka, ale není to tam vždycky! Kouř připraven! Budu si vzadu číst scénář a pak přijde Craig a řekne: ‘Co je to, Bobby, co je to za scénu?’ A já mu dám scénář a on vyjde ven, zapálí ho a hodí do koše! Dělá to už dvacet let a já mu to pořád baštím!
Chris Barrie: Není tam nic, kvůli čemu byste museli přijít za režisérem a zeptat se ho: ‘Ehm, udělá to takhle?’ Prostě se podíváme na Craiga, Roberta nebo Dannyho a řekneme: ‘Takhle to chceš udělat?’ a oni řeknou: ‘Ano, Chrisi’. A takhle se to dělá. Je to prostě uvolněné.
Nyní opět natáčíte před živým publikem. Jak velký je v tom rozdíl? Dáváte tomu přednost?
Craig Charles: Je to mnohem lepší, ano. Je v tom určitá elektrika a představení to oživuje. Myslím, že v sedmé sérii a Zpátky na Zemi představení utrpělo, když tam nebylo živé publikum, protože jste prostě zařadili další rychlostní stupeň. Navíc vám dají načasování, nemůžete mluvit přes smích, takže musíte počkat. Teď se to ale dostalo do fáze, kdy zkoušíte během dne, pak to děláte před publikem a nikdo nezohledňuje potlesk, který musíte zahrát. Najednou máte za sebou repliku, ozve se mohutný smích a potlesk a vy musíte vyplnit prostor na plátně.
Chris Barrie: Občas se prostě smějí tomu, jak řekneš nějakou hlášku, a je to naprosté překvapení. Někdo může říct něco typicky charakterním způsobem a oni se prostě zasmějí, a my to úplně nečekáme. Ale je to skvělé. Měli jsme tam několik dlouhých nocí a diváci byli přímo na ráně, po celou dobu.
Craig Charles: Reakce hardcore fanoušků byla také skvělá, někteří z nich neměli Červeného trpaslíka rádi od šesté série.
Robert Llewellyn: Ne, druhou sérii! Uložil jsem si tweety! ‘Zničili jste Červeného trpaslíka!’ Ze třetí série!
Craig Charles: Ale i zarytí fanoušci se vrátili s tím, že tohle je správný, klasický Červený trpaslík.
Robert Llewellyn: Diváci nám hodněkrát říkali, že jim to připadá jako čtvrtá, pátá a šestá série.
Víme, že poslední díl této série se jmenuje “Počátek” a fanoušci spekulují, že by mohlo jít o odkaz na vůbec první díl “Konec”. Považujete X. sérii za přerod, nebo za labutí píseň?
Chris Barrie: Spíše znovuzrození.
Craig Charles: Znovuzrození, ano. Všichni se cítíme velmi dobře ve své kůži a bylo velmi důležité, aby to nemělo vliv na odkaz. Protože Červený trpaslík je vlastně docela v pohodě a my jsme nechtěli nic, co by vypadalo jako ‘nevrlí staříci v kostýmech, teď už jste to fakt kurva nezvládli’. A nemyslím si, že by to v tomto seriálu bylo vidět. Tenhle je skvěle napsaný a kluci jsou na svém místě, takže není důvod, proč bychom toho neměli udělat víc.
NESLAVNĚ STÁRNOUCÍ
Možná starší, ale rozhodně ne moudřejší.
Craig Charles: Přemýšleli jsme o tom, že se budeme zabývat otázkou věku, ale v žádném z příběhů se to neobjevilo.
Robert Llewellyn: Myslel jsem, že to bude potřeba, ale ve skutečnosti, když jsem je teď viděl, to nedělá vůbec žádný rozdíl. Dostal jsem proudy komentářů, že Kryton vypadá spořádaně.
Chris Barrie: To je mimořádné. Řekli to? Že vypadá spořádaně!? Cože, ten latex vypadá spořádaně?
Robert Llewellyn: Zveřejnili fotografii, na které sedíme s Dannym v publiku, a objevila se spousta komentářů typu: ‚Vidím, že Kryton má uprostřed těla nějaký harddisk!‘ To je celý kostým vyboulený, pod ním je zatraceně tuhý šestipack.
Craig Charles: Je plný dalšího softwaru.
Robert Llewellyn: Velmi měkký materiál.
Nejvtipnější rozhovotr pro SFX vyšel v měsíci listopad v roce 2012
