0
0
ROZHOVOR
Jak dlouho vám trvá, než se znovu vžijete do svých postav?
CHRIS BARRIE (RIMMER): Myslím, že po 28 letech už jsou tak nějak s námi – netrvá dlouho, než se do toho zase dostanete.
ROBERT LLEWELLYN (KRYTEN): Toho jsme si všimli, když jsme dělali Back To Earth, když to mělo být. Myslím, že to bylo jedenáct nebo dvanáct let, co jsme dělali na Trpaslíkovi.
CHRIS BARRIE: Ani tehdy se nezdálo, že by to trvalo dlouho.
ROBERT LLEWELLYN: První den, kdy jsme byli všichni na place, v kostýmech, připraveni vyrazit, jsme měli všichni stejný pocit, jako bychom měli volný víkend.
Myslíte si, že lidé cítí k Červenému trpaslíkovi náklonnost nejen proto, že je to dobrý seriál, ale i proto, že přežil tak dlouho?
CRAIG CHARLES (LISTER): Myslím, že nejdelší přestávka byla kvůli tomu, že jsme se snažili natočit film.
CHRIS BARRIE: Každých 18 měsíců zazvonil telefon a někdo řekl. “Příští tři roky nic nedělejte, protože…”
ROBERT LLEWELLYN: “…máme peníze!”
CHRIS BARRIE: Pak se zdálo, že se stavební kameny rozpadají. Ale fanoušci byli vždycky u toho a říkali. “Chceme víc.”
CRAIG CHARLES: Když to teď Dave opakuje, je to pro mnohem mladší publikum. Lidé, kteří chodí na srazy a podobně, nejsou všichni staří páprdové jako my.
ROBERT LLEWELLYN: Ne, jsou to děti. Některé z nich ještě nebyly na světě, když jsme natáčeli poslední sérii pro BBC v roce 98.
CHRIS BARRIE: Myslím, že většina je nyní mnohem, mnohem mladší než my.
DANNY JOHN-JULES (KOCOUR): Někteří z nich v té době ještě nebyli na světě, ale dívají se na to teď a přivedli své děti. Je tu třetí generace, která je vtažena do dějin.
Pořad vždy oslovoval mladé publikum. Proč myslíte, že tomu tak je?
DANNY JOHN-JULES: Divoká opuštěnost! První dopis, který jsem četl, byl od třináctiletého chlapce. Pomyslel jsem si: “Co dělají v tuhle dobu vzhůru?”
ROBERT LLEWELLYN: Určitě je tu část mladých lidí, kteří to naprosto milují a kterým je nyní 13, 14, 15 let. To je bizarní, že se to nedá datovat. Když se díváme na Červeného trpaslíka z roku 1993, tak se tam možná objeví pár vtipů, kde odkazujeme na lidi z tehdejších zpráv, ale jsou tak malí.
CRAIG CHARLES: Myslím, že díky tomu, že se děj odehrává v budoucnosti, si film získal pevnou půdu pod nohama. Zatímco když se teď vrátíte k Mladým, kteří byli pevně zasazeni do osmdesátých let, je to tak zastaralé.
Myslíte si, že by Červený trpaslík měl dnes šanci být uveden do provozu?
CRAIG CHARLES: Bylo zvláštní, že byl vůbec objednán. Představte si, že byste přišli za šéfem BBC a řekli mu: “Skvělý nápad na seriál. Jeden chlap – je tři miliony let v hlubokém vesmíru. Všichni ostatní jsou mrtví. Jeho jedinými společníky jsou hologram a forma života, která se vyvinula z lodní kočky.”
CHRIS BARRIE: Takže abych odpověděl na vaši otázku, ne, nemyslím si, že bychom dostali zakázku.
Ty postavy musí být geniální, protože fungují i po 28 letech a nikdy jste je nemuseli předělávat…
ROBERT LLEWELLYN: Záleží především na psaní. Doug [Naylor] to nerad říká – vždycky se stydí – ale to je důvod, proč si myslím, že to vydrželo, protože kvalita psaní je tak výjimečná.
CRAIG CHARLES: A my jsme už natolik dospělí, že si můžeme dávat repliky. Bylo by to jako: “Tahle hláška na mě nefunguje, ale na tebe by fungovala”. Někdy si repliky vyměníte.
ROBERT LLEWELLYN: Vždycky se zoufale snažím prozradit své repliky. “Mám opravdu složitý proslov na straně šest. Chris by to zvládl skvěle.” [smích]
Máte všichni představu o tom, co je podle vás dobrý Červený trpaslík?
ROBERT LLEWELLYN: Svým způsobem je to radost, protože je to sitcom. Takže v jistém smyslu je každá epizoda novým začátkem. Pořád je to hloupý, provinilý, brakový mechanoid. Marný Kocour. Flákač Lister. A upjatý Rimmer. Tyhle základní prvky tam pořád jsou. Ale je v něm tolik variant. To se mi na scénářích líbí.
CRAIG CHARLES: Myslím, že dobrý Červený trpaslík je hodně založený na postavách. Je to seriál o partě. Je to o různých reakcích postav na určitou událost nebo něco podobného.
ROBERT LLEWELLYN: Každý z nás může udělat drobné maličkosti, které nás ostatní rozesmějí. Nemusí jít nutně o scénář. Je to pohled, malá pauza, takt, podání nebo něco podobného. Dannyho nástup nebo odchod…
DANNY JOHN-JULES: Kaše, Rostoucí vlhkost, to je taková ta “čtyři postavy uvízlé na jednom místě”. To byly seriály, ve kterých jsme chtěli hrát.
Bylo navrácení diváků pro sérii X jako návrat do raných časů?
ROBERT LLEWELLYN: Ano, to jsme chtěli všichni.
CRAIG CHARLES: Na druhou stranu je třeba dávat si pozor na to, co si přejete, protože se nás už léta snaží přimět k natočení filmu o Červeném trpaslíkovi a film o Červeném trpaslíkovi by se v mnoha ohledech podobal seriálu IX. Nemáte žádné živé publikum, žádný smích…
ROBERT LLEWELLYN: Znovu našel svůj domov jako sitcom – sitcom natáčený před publikem.
CRAIG CHARLES: Jsme od přírody chlubiví. Jakmile přijde publikum, začnou se odehrávat představení.
Jak velkou prioritu má pro všechny Červený trpaslík? Děláte, co můžete, abyste si vyčistili diář a zajistili jeho uskutečnění?
ROBERT LLEWELLYN: Jde o to. Plánujeme to doslova roky dopředu. Takže to není jako “Mohli byste to udělat příští měsíc?”
CHRIS BARRIE: Když se setkávám s fanoušky na různých akcích, je to téměř především pro ně, protože prosí o dalšího Červeného trpaslíka.
DANNY JOHN-JULES: Žebrání. Pokaždé, když s nimi mluvíš, žebrají.
Craigu, kvůli sériím XI a XII jsi musel opustit Coronation Street. Bylo to velké rozhodnutí?
CRAIG CHARLES: Bylo to velké rozhodnutí, protože jsem v tom seriálu působil deset let. Je tam celá moje rodina. Moje děti tam teď chodí do školy, takže ano. Když jsem se jich zeptal, jestli bych mohl mít volno, abych to stihl, řekli mi: “Dali jsme ti tolik volna, abys mohl dělat jiné věci, Červeného trpaslíka X a [I’m A Celebrity…] a tak. Ne.” Byl to případ buď oni, nebo my. A já je znám už 28 let.
DANNY JOHN-JULES: Co bychom řekli v našich autobiografiích, proto se vrátil!
CRAIG CHARLES: Musím říct, že Červený trpaslík je rozhodujícím momentem v naší kariéře. Nemůžu se k němu otočit zády.
CHRIS BARRIE: Rozhodně.
ROBERT LLEWELLYN: Ah bože, jo.
DANNY JOHN-JULES: Nekousej do ruky, která tě krmí.
Pro SFX Magazín v listopadu v roce 2016
