0
0
ED BYE
Červený trpaslík VII je vítaným návratem postavy, která se významně zapsala do seriálu, ale většina fanoušků by se na ni ani nepodívala, kdyby ji náhodou potkala na ulici.
ED BYE byl u Červeného trpaslíka od samého počátku jako režisér a poté jako producent/režisér. Po čtyřech sériích spolupráce s chlapci odešel ze společnosti, aby pracoval na jiných projektech. Letos se však vrátil a většina lidí se shoduje, že je to dobře. “Bylo to skvělé,” říká Ed se širokým úsměvem. “Dělal jsem to opravdu rád, moc rád jsem do toho zase vklouzl. V první řadě jsem vlastně ani nechtěl odejít.”
Ed nemohl režírovat Červeného trpaslíka V, protože souhlasil s režírováním pořadu, v němž vystupuje rasistická americká bavička Ruby Wax, z čehož se nemohl vyvázat, protože Ruby je jeho manželka. Chyběl i v šesté sérii, ale během těchto let udržoval s týmem Červeného trpaslíka kontakt a nakonec se vrátil, aby režíroval bloopers video Smeg Outs a další oceňovanou komedii Granta Naylora The 10yers. Když přišla řeč na Červeného trpaslíka VII, byl prvním, koho scenárista a výkonný producent Doug Naylor oslovil.
VÝVOJ PŘÍBĚHU
“S Dougem jsme se domluvili velmi brzy,” říká Ed. “Původně jsme chtěli zjistit, jestli bychom mohli scénáře rozdělit mezi mnoho scénáristů. Ukázalo se, že to tak nefunguje. Je velmi těžké se vrhnout na Červeného trpaslíka a psát, ale objevilo se pár velmi zkušených scenáristů, Paul Alexander a Kim Fuller, a opravdu jsme se spojili, abychom vyřešili nápady, a pak se vydali na vlastní pěst. Vývoj příběhu byl na začátku velmi důležitý, protože věci se samozřejmě musí posunout dál a být lepší. Bylo zoufale důležité, aby příběhové linie byly velmi silné. To je jedna z věcí, která se týká Červeného trpaslíka. Ve spoustě komedií může být děj velmi domácí, může to být tak málo jako “neříkej mi výsledky fotbalu, dokud ho neuvidím v televizi”, což je fajn a skvělé, ale Červený trpaslík bohužel potřebuje velkolepější příběhy, aby se program udržel a diváci byli spokojení. Takže jsme dlouho řešili nápady na příběhy. Myslím, že jsou velmi dobré a silné. Některé z nich jsou epické, monstrózní, jako třeba “Nachystejte květináče…”, ten s Eso Rimmerem, nebo docela ostrovtipné, jako třeba Duct Soup. Letos jsou ty koncerty hodně rozmanité.”
Na začátku bylo pro producenty důležité, aby byl Červený trpaslík stále svěží, protože od jeho prvního uvedení na BBC2 uplynulo 10 let a 6 sérií. Sedli si a dlouho diskutovali o tom, jak seriál posunout dál. “Jedním z nejjednodušších způsobů, jak toho dosáhnout, je nejprve se rozhodnout, jak to uděláme, jak to natočíme, a pak si uvědomit, že můžeme dělat trochu epičtější věci a být trochu odvážnější než v minulosti. Trvalo to dlouho, byl to dlouhý náročný vývoj, než jsme to dotáhli do podoby, jakou jsme chtěli. Doug, abych byl upřímný, je inspirací pro to všechno. Já jsem jen vypomáhal.”
SMĚŠNÁ STOPA
Jedním z prvních Edových rozhodnutí bylo zbavit se studiového publika. Půlhodinové komedie se tradičně natáčejí před publikem, které pomáhá hercům posoudit jejich výkony, nechává mezery pro smích a vytváří stopu smíchu, která povzbuzuje diváky doma, aby se bavili. Ale zatímco natočit něco takového, jako je rozhovor Sharon a Tracey v kuchyni v Ptákovinách, je poměrně snadné, vesmírná dobrodružství Červeného trpaslíka jsou o něco složitější. Ed Bye už něco podobného udělal u Detektivů a rozhodl se, že je nejvyšší čas tuto techniku použít i u Trpaslíka.
„Měl jsem z toho trochu obavy, protože spousta výkonů v sitcomech je ovlivněna diváky,” přiznává. “Ale abych byl upřímný, tihle kluci to dělají už tak dlouho a jsou tak profesionální, že jakmile se jim to podařilo nastavit, bylo to v pohodě. Věděli, že tam je neviditelné publikum, takže pracovali podle něj. Neusnadnilo jim to [natáčení], ale usnadnilo jim to, aby to vypadalo tak, jak to vypadá bez diváků. A hodně to pomohlo i hereckým výkonům. Zbavilo je to velkého tlaku. Nemysleli na to, že ‘ah, musím to do třetice zvládnout, jinak mě vypískají’.”
SEXY LOKALITY
Jedním z cílů bylo, aby seriál vypadal lépe, a většina lidí se shoduje, že přesně to se v případě Červeného trpaslíka VII podařilo. Někteří lidé dokonce komentují, že na něj bylo vynaloženo mnohem více peněz. “Neměli jsme k dispozici horentní sumy peněz navíc,” trvá na svém Ed. “Je to jen jiný způsob, jak to udělat. Je spousta neviditelných peněz, které zmizí, když máte publikum. Jedna z věcí, která souvisí s publikem, je, že to znamená, že nemáte k dispozici půlku studia, protože tam sedí publikum, takže máme půlku studia, kterou bychom mohli použít na zvětšení kulis. A další věc je, že nemusíte svítit stejným způsobem, můžete věci udělat trochu lesklejší tím, že je nasvítíte jiným způsobem, protože nemusíte svítit pro diváky. Normálně je kulisa rovná přes celou stěnu studia a publikum je na druhé straně, ale s tímhle jsme mohli udělat kulisu celou otočenou kolem sebe. Natáčení bez publika také znamená, že můžete natáčecí dny trochu osekat a změnit, takže jsme mohli strávit trochu více času natáčením mimo studio, než bychom normálně strávili, což nám dalo příležitost vyrazit na sexy místa.”
Jedním z nejpůsobivějších míst, kde se letos trpaslíci ocitli, je jejich zdánlivá cesta do Dallasu v roce 1963, kde se v první epizodě Pekelně ostrý výlet stali svědky atentátu na amerického prezidenta Kennedyho. Ve skutečnosti se jednalo o nepoužívané letiště u Farnhamu v Middlesexu. “Bylo to těžké, protože kdyby nesvítilo sluníčko, byli bychom pořádně vyřízeni!” směje se. “Hodně jsme pátrali, Doug a já jsme strávili spoustu času pročítáním archivů, knih a všeho ostatního a šlo jen o to, aby všechny drobnosti byly správně. Bylo to docela náročné. A také Dallas byl plný statisíců lidí. Ale pár věcí nás postavilo na nohy. Kennedy se vlastně natáčel až ke konci kavalkády, takže tam vlastně nebylo tolik lidí, takže jsme to mohli ztvárnit docela přesně.”
Jedním z nejpamátnějších záběrů onoho osudného dne, který je v epizodě věrně ztvárněn, je okamžik, kdy se Jackie Kennedyová natáhne přes zadní sedadlo auta několik vteřin poté, co byl její manžel zastřelen. “Ve skutečnosti jsem to tam původně dal jako černobílý střih, aby to vypadalo realističtěji, ale ve skutečnosti to vypadalo, jako kdybych ukradl kus záběru a zastrčil ho tam! Tak jsem to zase vrátil do barvy. Bylo to těžké, ale měli jsme štěstí, vyšlo nám počasí a štáb byl skvělý. Chlapík, který hrál Kennedyho, byl taky výborný. Scéna atentátu na konci mě obzvlášť potěšila, protože ta musela fungovat. Kdyby se to trochu nepovedlo, celý příběh by byl trochu plochý, protože je to dramatický moment, na zastřelení prezidenta není nic vtipného.”
ZÁPAS S ALIGÁTOREM
Další sekvencí, na kterou je produkční tým právem hrdý, je návrat Eso Rimmera, verze Rimmera z alternativního vesmíru, který je v hollywoodské tradici dokonalým hrdinou. Ve filmu “Nachystejte květináče…” předvádí všechna klišé od skoku z letadla bez padáku až po zápas s aligátorem. “Bylo to [naplánováno] tak dávno, že bondovka byla tehdy docela čerstvá, a krásná představa bondovek je, že na začátku filmu vždycky měly šílené kaskadérské kousky. Chtěli jsme udělat naši vlastní verzi, ale s jazykem na jazyku. Byla to skvělá zábava a ten aligátor byl skutečný. Vlastně ten aligátor dostane na konci představení zásluhy. Jmenuje se Alison, velmi dobrá herečka!” [poznámka překladatelky: přeloženo dle předlohy, nejspíše chyba autora]
Herečkou s největší rolí v Červeném trpaslíkovi je letos Chloë Annett, která se připojuje jako Kristína Kochanská. Tato postava je v seriálu od samého začátku jako Listerova nedosažitelná žena snů. Pravidelně ji hrála C(lare) P Groganová a jednou někdejší přítelkyně Craiga Charlese Suzanne Rhatigan, ale pro Červeného trpaslíka VII se hledala nová herečka. Ed Bye měl jasnou představu o tom, jakou osobu hledá. “Hlavně někoho, kdo by se hodil, co se týče komedie, někoho, kdo by komedii rozuměl a dokázal ji ztvárnit, zahrát. Protože největším zabijákem je herečka, která nedokáže přednést komediální hlášku, ať už je jinak dobrá, to je důležité. Také musela být naprosto uvěřitelná. Nechtěli jsme tam nechat někoho, kdo by byl paní Terminátorka nebo Paní/Dáma v nesnázích. Musel to být někdo, kdo se dokáže postavit na vlastní identitu, aniž by to byla holka, a zároveň to musela být žena.”
SEZNAMTE SE S PARTOU
Po obsazení musela Chloë zapadnout mezi ostatní členy party. “To byl opravdu těžký úkol,” říká Ed Bye. “Tihle kluci to dělají už dlouho. A to byla další věc, oni jsou chlapi a ona je holka. Musela zapadnout do rodiny a bylo to těžké, i když pro ni velmi. Ale zapadla opravdu dobře a než jsme se dostali k epizodám, do nichž zapadla, fungovalo to opravdu dobře.”
KAMARÁDSTVÍ
Bylo tedy kamarádství, kterým jsou kluci proslulí, stále patrné? “No jo. Vlastně spíš proto, že ten tlak pracovat před publikem byl obrovský. Týden [dříve] probíhal tak, že se zkoušelo ve venkovní zkušebně, zkoušelo se ve studiu, pak se dělaly předtočené nahrávky ve studiu a den se stupňoval a stupňoval a stupňoval až do večera, a to se stává velmi nátlakovým, velmi nervózním pro jejich vystoupení, a to vždycky vyvolávalo napětí a stres. Jednou z velkých výhod toho, že nehrají před publikem, je, že stres mizí, a tak bylo kamarádství mezi nimi všemi mnohem silnější než předtím. Vlastně jsme je museli trochu zfackovat, stala se z nich neukázněná parta!”
TŘÍDĚNÍ
Když přišlo na promítání epizod skupině fanoušků, aby získali stopu smíchu, nastala jistá past. “Byli jsme přesvědčeni, že se ničemu z toho nebudou smát, že jsme udělali naprostou chybu a všichni skončíme bez práce. Ale ve skutečnosti se smáli všemu. Co je na divácích ještě velmi užitečné, je to, že jsou dobrým měřítkem, protože když máte tvář k obrazovce tak dlouho [při střihu], zapomenete, co je vtipné a co ne. Jsou dobrou připomínkou, která vám připomene, čemu se smějete.”
Ed Bye dokončil práci na Červeném trpaslíkovi VII na konci roku 1996, což znamená, že jeho dalším projektem bude Červený trpaslík VIII. V tuto chvíli ještě netuší, co to bude obnášet a kdy se bude natáčet. A nechce o tom přemýšlet, dokud nebude mít zaslouženou dovolenou!
Článek pro Starburst vyšel v únoru v roce 1997
Červený trpaslík: Rozjezd sedmé řady (úvodní část)
Červený trpaslík: Rozjezd sedmé řady (Chris Barrie)
Červený trpaslík: Rozjezd sedmé řady (Peter Wragg)
