0
0
Jeden z nejočekávanějších pilotních projektů roku 1992, ČERVENÝ TRPASLÍK USA, byl svými sponzory, studiem Universal, držen v přísném utajení. Vzhledem k tomu, že jej NBC odmítla jako seriál, zdálo se, že ČERVENÝ TRPASLÍK USA je určen pro archivy studia Universal, což je zvláštní poznámka pod čarou k populárnímu seriálu. Za doprovodu nedávno objevených fotografií zkoumá John S. Hall americké piloty a snaží se zjistit, proč projekt ztroskotal…
STEJNĚ JAKO POZPÁTKU, ÚVODNÍ EPIZODA TŘETÍ SEZÓNY ČERVENÉHO TRPASLÍKA, I ČERVENÝ TRPASLÍK USA začíná svitkem ve stylu STAR WARS – už zde jsou rozdíly mezi americkým a britským humorem zcela zřejmé. Začíná titulková sekvence, která je podivným spojením již existujících záběrů ČERVENÉHO TRPASLÍKA a jejich amerických úprav. Začíná úvodem z první a druhé série, ale místo grandiózní, polodepresivní znělky z původního seriálu zní ta nejhorší syntetická hudba, jakou kdy Todd Rundgren vytvořil.
Pro pilotní díl Linwood Boomer adaptoval Konec spolu s prvky Ozvěn budoucnosti, přičemž zachoval základní premisu ČERVENÉHO TRPASLÍKA, ale značně ji pozměnil pro potřeby amerických mas. Rob Grand a Doug Naylor byli natáčení přítomni, ale zpočátku se ho nemohli aktivně účastnit. Ze změn nebyli nadšeni, ale ještě méně byl spokojen Craig Bierko, který měl pocit, že původní humor byl příliš narušen; díky jeho naléhání bylo Grantovi a Naylorovi umožněno provést revize. V polovině desetidenního natáčení přepracovali amerikanizovaný scénář ke spokojenosti téměř všech (pravděpodobně ne Boomera, který by byl vyřazen, kdyby se ČERVENÝ TRPASLÍK USA stal seriálem).
Holly (Jane Leevesová) začíná svůj první pilotní díl jako průvodkyně nováčků, kteří se právě připojili k Červenému trpaslíkovi, a vychvaluje mnohé vymoženosti lodi: nákupní střediska, bowlingové dráhy a fotbalová hřiště s nulovou gravitací. Představí také prvního důstojníka Munsona (Michael Heintzman): “Je mrtvý… protože je to hologram, nemůže se dotknout ničeho kromě sebe.” Munson se zničeně usměje a řekne: “Takže můj sexuální život se v podstatě nezměnil.”
Poté se scéna přesune k oblíbeným čističům strojů na kuřecí polévku, Daveu Listerovi (Craig Bierko) a Arnoldu Rimmerovi (Chris Eigeman). Potkávají zmateného Krytona (Robert Llewellyn), který se ztratil v obrovské lodi. Rimmer poznamená, že hlava mechanoida vypadá jako nějaký novodobý kondom, ale Lister a Kryton si rychle padnou do oka a stanou se z nich dobří přátelé. Lister Krytonovi vypráví, jak se dostal do Červeného trpaslíka. Hrál hru na pití. Začal v baru v Detroitu a skončil na lavičce v parku na čtvrtém měsíci Saturnu, na sobě měl jen dopravní kužel. Propracovat se zpátky na Zemi mu tehdy připadalo jako dobrý nápad…
Lister a Rimmer pak přejdou ke svým podřízeným, dvojici robíků. Jsou menší a štíhlejší než jejich britské protějšky, mají světla podobná očním bulvám a na “dvě animované krabice od bot”, jak je nazývá Lister, jsou spíše antropomorfní. Rimmer se jim snaží oficiálně poručit, ale jeden z nich mu odpoví hrubým gestem, při němž použije svůj prostřední úd. Rozhořčený Rimmer se odlepí od stolu a neuspěje při svém posledním pokusu o důstojnickou zkoušku.
O chvíli později je Lister konfrontován s Kristýnou Kochanskou (Elizabeth Moreheadová), ambiciózní a výkonnou blondýnkou – a jeho přítelkyní (i když ne na dlouho). Kryton vstřícně upozorní Listera, že mu dává kopačky, a pak se úslužně vypne, aby Dave mohl dostat kopačky v soukromí. Kochanská už má dost Listerova přístupu “hej, jo, to je fuk” a říká, že dokud se nezačne chovat zodpovědně, končí spolu.
Později téhož dne si Lister získá Krytonovu důvěru a ukáže mu Frankensteina, kočku, kterou zachránil před tím, aby se stala něčí večeří. Když Kryton upozorní na Frankensteinovu zjevnou březost a řekne, že pokud bude odhalen, bude rozpitván, Lister zařídí, aby mechanoid Frankensteina ukryl na bezpečném místě. Naneštěstí bezpečnostní kamery na lodi zaznamenají toto extratřídění v Listerově a Rimmerově pokoji a Lister s Krytonem jsou předvedeni před kapitána Tau (Lorraine Toussaintová) a prvního důstojníka Munsona, ale ani jeden z nich neprozradí, kde se kočka nachází. Napětí z neposlušnosti se však ukáže být pro Krytona příliš velké a vybuchne; jeho oční bulvy dopadnou do Tauova hrnku s kávou, což přiměje Munsona k poznámce: “Víte, v některých zemích je to považováno za lahůdku.” Lister je za nespolupráci odsouzen k šesti měsícům stáze.
O tři miliony let později Holly propustí Listera a vysvětlí mu, že “posádka byla vystavena smrtelné dávce kadmia 2”, a když se jí Dave zeptá, jak dlouho byl ve stázi, odpoví: “Opravdu, budeš se smát…” Listerova první reakce na novinku je: “Moje baseballové kartičky musí stát majlant!”. Poté se vydá na hlavní palubu můstku; cestou se Holly zmíní, že “jen jeden čip [hologramu] osobnosti zůstal nedotčený, a to je někdo, koho máš rád”. Lister ho dychtivě aktivuje a doufá, že je to Kochanská, ale je to jen Rimmer. “Bože, máš pravdu,” zamumlá Holly. “Myslela jsem, že je to Pete, ten koblihář.”
Zpráva o podivné formě života na palubě Červeného trpaslíka spojí Listera a Rimmera, i když jen na chvíli. Narazí na rozebraného Krytona, který tři miliony let překonal čtením nápisu Požární východ; “Za ta léta mi to poskytlo spoustu útěchy,” říká. Holly konečně najde stvoření; je v nákladovém prostoru – jediném prostoru chráněném před radiací, kde Kryton ukryl Frankensteina. Cestou do nákladového prostoru Holly vypráví (prostřednictvím roztomilé animované sekvence) o vzestupu a pádu Kočičí civilizace, z níž všichni před několika lety zahynuli v občanské válce – až na jednoho… Setkání s Kocourem je překvapivě nenápadné; když Lister Kocourovi řekne: “Celá tvoje existence je moje zásluha,” dostane se mu po pauze jen “Díky!”
Hoši z Trpaslíka se vracejí do místnosti s můstkem, kde se objeví podivná deformace, která odhalí dalšího Listera, Krytona a Kocoura – spolu s Kristýnou Kochanskou! Přišli z budoucnosti a mají předat velmi důležité informace, ale Rimmer většinu času promarní snahou zjistit svůj osud. “Úbytek energie je obrovský! Máme jen minutu! Musíte -” a pak zmizí. Lister, jehož optimismus posiluje vědomí, že v budoucnosti nějak, nějakým způsobem získá Kochanskou zpět, se rozhodne, že nemají jinou možnost než se vrátit na planetu Zemi – jakmile přijde na to, jak obrátit motory…
Poté Holly vypráví o jejich dosavadní cestě: (různé záběry kosmonauta, jak se točí vesmírem a rozbíjí dveře); skutečnost, že zachytili vysílací signály MILUJI LUCY; “Rimmer měl zajímavou zkušenost, když si vytvořil nové tělo” (DNA Kari muž exploduje); Kryton se seznámil s velmi milou dívkou, i když jejich vztah nebyl bez problémů” ( úryvky z dílu Kamila, včetně jednoho, na kterém je jasně vidět Craig Charles jako Lister v pozadí, ačkoli hlava Hattie Hayridgeové byla překryta hlavou Jane Leevesové!); Kocourova fascinace laserovými světly (srážka planet v Bílé díře); “a všude, kam jdeme, si najdeme nové přátele” (Simulanti ze Spravedlnosti, Krytonova mechanoidní náhrada z Posledního dne; DNA Kari muž a Polymorfní GELF).
Ze sociologického hlediska by se pravděpodobně daly napsat dlouhé svazky o tom, jak a proč se Dave Lister, ambiciózní, ušmudlaný černoch z Liverpoolu, proměnil v uvolněného, zarostlého, pohledného bělocha pro americké publikum. V případě amerikanizace britského sitcomu se však nejedná o žádnou premiéru; například z nešťastných prodavačů šrotu ze seriálu STEPTOE AND SON se stali afroameričané vlastnící skládku v seriálu SANFORD AND SON. V původním seriálu ČERVENÝ TRPASLÍK není ani jednou zmíněna Listerova rasa; v Americe by však jeho černošství pravděpodobně bylo problémem – zejména v otázce randění s běloškou Kristýnou Kochanskou. Craig Bierko však většinou odvádí dobrou práci jako Dave Lister z Detroitu v Michiganu (pravděpodobně nejbližší americký ekvivalent Liverpoolu). Mnohem spíše než šarmantní rošťák je jeho bezstarostný Lister přitažlivý a bylo by zajímavé sledovat vývoj jeho postavy.
Robert Llewellyn je jediným britským hercem, který si zopakoval svou roli, a tak není divu, že pilotní díl ČERVENÉHO TRPASLÍKA USA táhne. Vlastně ji táhne tak dobře – v tuto chvíli už tuto postavu ztvárňuje tři roky – že Llewellyn bohužel zastiňuje nové herce a nechtěně tak ukazuje, jak jsou stále ještě ve fázi objevování svých postav! Přesto je jeho Kryton 2XB 517P stejně sympatický a zábavný jako vždy a Llewellyn jako jeden z mála těžil ze zkušeností z pilotního dílu; americký tým designérů speciálních efektů vytvořil Krytonův obleček tak pohodlný, že si ho Llewellyn vzal zpět do Londýna pro ČERVENÝ TRPASLÍK VI!
Holly v podání Jane Leevesové, která mluví výmluvně a přesně, není zdaleka tak hloupá jako Hattie Hayridgeová a občas se v ní objevují sardonické poznámky, které si oblíbil Norman Lovett. Ale Leevesová – která nyní hraje v populárním sitcomu FRASIER – odvádí věrohodnou práci jako oblíbený senilní, napůl pomatený počítač s IQ 6000.
Chris Eigeman v roli Rimmera nedokáže zprostředkovat nic z hluboké sympatičnosti této postavy. Rimmer v podání Chrise Barrieho je sice úřední, úzkostlivý a naprostý mrzák, ale člověk může alespoň litovat jeho ubohou existenci a ještě ubožejší posmrtný život. U Eigemanova Rimmera člověk pociťuje pouze otravu – spíše jako u extrémně neodbytného komára – pokud vůbec něco. Jediný skutečně vtipný moment nastane, když řekne, že smrt je “jako být na amišské rozlučce se svobodou,” a ne “jako být na dovolené s Němci.” Také jako hologramy mají on i Munson na čele místo tradičního “H” červené tečky, což je obchodní značka obnovená u Anthonyho Fusca, Eigemanovy náhrady za druhého pilota. Fusco odvádí v roli Rimmera mnohem lepší práci, ačkoli je spíše sympatický svým způsobem neherec než vyložený blbec a projevuje větší zájem o starožitná auta než o sex.
Co se týče Kocoura, Hinton Battle bohužel není Danny John-Jules. Kocourovi byla odebrána většina jeho namyšleného šviháctví, a tak Battleovi zbývá jen párkrát zařvat a pokusit se napodobit kočičí dovádění, což se mu prostě nedaří. To je obzvlášť nepříjemné, když si uvědomíme, že jde o oceňovaného broadwayského tanečníka, který předvedl o poznání lépe kocouří výkon ve filmu QUANTUM LEAP: Pomsta v roli Zoeyina hologramu Thamese. Není divu, že pro druhý pilotní díl převzala roli Kočky Terry Farrellová, která je o poznání lepší. Její Kočka, patřičně oblečená do těsného kočičího kostýmu, se díky svým devíti životům ničeho nebojí. “Umřete, vstanete, chvíli se stydíte. O co jde?” ptá se. Vzhledem k tomu, jak pasivní Jadzii Dax autoři DEEP SPACE NINE zpočátku udělali, je dvojnásob překvapivé vidět Farrella ve smyslné, aktivní roli. Scénáristé se také rozhodli ignorovat téměř jakoukoli zmínku o tom, že Lister je v tomto pilotu bohem Kočičího lidu, Kloistrem Hlupákem.
Kristýna Kochanská má zajímavý zvrat; Elizabeth Morehead ji hraje jako typ, který se pohybuje na vyšších příčkách korporátního žebříčku a který by se nikdy nemohl jmenovat Krissý. Bohužel její vzhled ledové královny/středoškolské roztleskávačky pracuje proti ní, stejně jako její kostým; ona a Lister Craiga Bierka nakonec vypadají jako dva krásní lidé. Nevýraznější Craig Charles a C. P. Groganová vytvořili mnohem realističtěji vypadající, přízemní pár.
A konečně, kapitánka Tau v podání Lorraine Toussaintové je jedním z mála pilotních překvapení. Jako černoška ve vedení Červeného trpaslíka dokazuje, že telefantasy urazila dlouhou cestu od intergalaktického operátora poručíka Uhury. Je rázná a nesmlouvavá a je mnohem zajímavější než kapitán Hollister Maca McDonalda. Škoda jen, že jí i Elizabeth Moreheadové byly přiděleny hloupě vyhlížející, šmrncovní tunikové oblečky.
Stejně jako v případě STAR TREKU umožnila NBC natočit druhý americký pilotní díl ČERVENÉHO TRPASLÍKA, ale někteří účastníci jeho výroby cítili ze strany stanice perfekcionismus. Grant a Naylor převzali plnou tvůrčí kontrolu nad druhým pilotem, který by se dal přesněji nazvat promo, protože má sotva 15 minut. Po filmové stránce je mnohem bližší původnímu seriálu, upřednostňuje detailní záběry a záběry kamery předcházející postavám, které kráčejí dlouhými lodními chodbami. Kvůli finančním a časovým omezením, která byla na jeho remake kladena, se promo natáčelo sedm hodin ve stísněném studiu Universal.
Tuto verzi rámuje Listerovo vyprávění o nedávných událostech do záznamového zařízení v nouzovém naváděcím majáku, který brzy vypustí. Prostřednictvím kombinace nových záběrů, scén z prvního amerického pilotu a různých útržků britských epizod vypráví o tom, jak se stal posledním žijícím člověkem; o členech posádky, s nimiž nyní cestuje, a o některých nehodách, které na své cestě zažili (a zažijí). Protože nebylo dost času ani peněz na to, aby se Robert Llewellyn vrátil do Los Angeles na natáčení, Grant a Naylor jednoduše vytáhli sekvenci přímo z Psychoteroru, aby postavu demonstrovali. Původní Lister, Rimmer a Kocour jsou však zřetelně vidět, jak se dávají na útěk po schodišti, zatímco mechanoid si povídá; Craig Charles ani Chris Barrie nebyli z použití těchto záběrů bez jejich vědomí a souhlasu nadšeni a Danny John-Jules byl ze situace obzvlášť nešťastný.
Bierko a Anthony Fusco přehrávají scénu z Trosečníků, v níž Lister a Rimmer porovnávají své první sexuální zkušenosti, což končí přirovnáním Listerova pozadí ke dvěma špatně zaparkovaným Broukům Volkswagen. Dále je tu výměna názorů mezi Listerem a Kočkou, která zahrnuje sekvenci “devíti životů,” připomínku, že se jednou usadí s těmi správnými osmi nebo devíti chlapy, a poznámku, že jí jeden muž nestačí ani na to, aby se jí otevřely potní póry!
„Promo bylo těžké, protože jsme dostali scénář den předtím,” vzpomínal Terry Farrell v roce 1994, “a snažili jsme se ho zkoušet a zároveň jsme dělali maskérské zkoušky. Všechno se dělalo trochu moc rychle. Nemyslím si, že by promo dělalo seriálu čest; upřímně řečeno, nebylo tak skvělé.”
Nejpřekvapivější na pilotech ČERVENÉHO TRPASLÍKA USA je skutečnost, že ve skutečnosti nejsou tak špatní! Vtipy se sexuálními narážkami jsou sice poněkud okatější než v původním seriálu, ale na druhou stranu jsou speciální efekty – ty, které nebyly převzaty z britského seriálu – působivější. Většina britských komedií při adaptaci na americkou televizi buď divácky uspěje, nebo žalostně selže. ČERVENÝ TRPASLÍK USA se nachází někde uprostřed těchto extrémů; jeho premisa “Podivné dvojice ve vesmíru” mohla americké publikum oslovit a vzhledem k zaslouženým přepracováním by se to nakonec mohlo podařit…
Článek pro Dreamwatch vyšel v říjnu v roce 1998
