0
0
Dosavadní příběh Červeného trpaslíka od jeho tvůrců Roba Granta a Douga Naylora. Rozhovory: James Roberts
Za tři miliony let bude Dave Lister, povaleč na plný úvazek a poslední žijící příslušník lidské rasy, vzpomínat, jak opustil uměleckou školu poté, co se dozvěděl, že má přednášky hned odpoledne. Tvůrci Listera Rob Grant a Doug Naylor se s ním mohou ztotožnit.
‘Studovali jsme psychologii na Liverpoolské univerzitě,’ říká Rob, ‘a chodili jsme na lyžích do kina. To bylo v polovině sedmdesátých let. Jednou odpoledne jsme přišli pozdě na film Woodyho Allena a smáli jsme se, ještě než jsme si sedli.’
Může za to běh času nebo nějaký filtr vnímání GELFŮ, ale Rob, který mluví s TV Years ze svého domova, si vzpomíná, že film byl Zahraj to znovu, Sam, zatímco Doug – kterého jsme zastihli o několik týdnů později – trvá na tom, že to byl Spáč. Ať tak či onak, tato zkušenost je přesvědčila, aby napsali komedii.
‘Chtěli jsme vytvořit další Porridge,’ vzpomíná Doug. ‘A během následujícího roku jsme napsali nepříliš dobrý sitcom o dvou soukromých detektivech. BBC nám poslala pěkný odmítavý dopis, ve kterém stálo, že to sice nevyvolává smích, ale že jsme napsali velmi dobré dialogy.’
O dva týdny později je z univerzity vyhodili. Doug vzpomíná, jak tuto zprávu oznámil rodičům. ‘Řekl jsem: “Vím, že jsem byl první Naylor, který se dostal na univerzitu – ale dobrá zpráva je, že BBC si myslí, že umím psát mírně zábavné dialogy, a to je to, co chci odteď dělat.'”
‘Zaměřili jsme se na rozhlasovou komedii, protože v ní bylo více dialogů,’ říká Rob. ‘Poslali jsme scénáře pro skečovou show do BBC, a to nás přivedlo k tomu, že jsme se stali vlastními scenáristy. Dělili jsme se o stipendium – bylo to jen o něco lepší než podpora, ale měli jsme zaručený vysílací čas.’
Průlom v televizi přišel s pořadem Tracey Ullmanové A Kick Up The Eighties.
Navzdory další práci na seriálech Three Of A Kind a Carrott’s Lib si podle Douga BBC nebyla jistá, jak je nejlépe využít: ‘Tak nám zařídili oběd s Rayem Galtonem a Alanem Simpsonem, abychom zjistili, co bychom měli dělat.’
Legendární komediální scénáristé poskytli svým svěřencům rychlokurz tvorby sitcomů na příkladu vlastního seriálu Steptoe And Son. Znovu Doug. ‘Říkali, že plánovali seriál o dvou bratrech, ale když napsali první scénu – sourozenci se jen procházejí po ulici – rozhodli se, že z nich udělají přátele. A když to nevyvolalo dost konfliktů, udělali z nich otce a syna a pak muže z hadrů a kostí.
‘Když jsme začali psát Červeného trpaslíka, řekli jsme si: “Pamatujete si Galtona a Simpsona a ty dva chlápky, co šli po ulici? Zkusíme to samé, jen s tím rozdílem, že dva chlápci půjdou po chodbě vesmírné lodi.” A to se stalo předlohou pro první scénu.’
Červený trpaslík (název těžební vesmírné lodi, na které se seriál odehrává) by měl hrát Craig Charles jako vesmírný tulák Lister, Chris Barrie jako hologram jeho dávno mrtvého – ale stále neuvěřitelně otravného – kamaráda Rimmera, Danny John-Jules jako humanoidní forma života vyvinutá z kočky a Norman Lovett jako potrhlý palubní počítač lodi Holly.
Rob a Doug byli nejen znalci komedií, ale také velkými fanoušky science fiction. Vesmírná komedie Johna Carpentera Dark Star byla jejich společným oblíbeným filmem. ‘Hlavně proto, že byla o obyčejných lidech na vesmírných lodích,’ říká Rob. Prvním pokusem dvojice o sci-fi byl Dave Hollins: Vesmírný kadet, vysílaný v rámci jejich rozhlasového skečového pořadu Son Of Cliché z roku 1983.
‚Byly čtyři hodiny ráno, druhý den jsme nahrávali,’ vzpomíná Rob, ‘a já jsem Dougovi už dlouho říkal, že napíšu sci-fi skeč. Říkal jsem si, že sci-fi a komedie by se mohly skvěle spojit, protože obě se na svět dívají z neobvyklých úhlů. Byli jsme nadšení z Pro Plus a z hrůzy a Doug nakonec řekl: “Argh, tak do toho!'”
‚Byla to parodie na Vetřelce,’ vzpomíná Doug. ‘Osamělý trosečník na lodi s počítačem. Když jsme přišli na to, že se pokusíme o další sitcom, řekli jsme si: “Proč neuděláme něco na základě toho?'”
Robovi připisuje zásluhy za název Červený trpaslík. ‘Řekl jsem: “Uvědomuješ si, že jsou to také naše iniciály, R a D?” Tak jsme si to zvolili.’
Po třiceti letech je snadné zapomenout na intenzivní podivnost pilotní epizody se stázovými kabinami, smrtelnými úniky radiace a supervyvinutými kočkovitými šelmami. Ale tvůrci si nemysleli, že by to bylo divné. ‘Neuvědomovali jsme si, jak málo toho televizní manažeři vědí o science-fiction,’ říká Doug. ‘Takže věci jako mrtví, kteří se vracejí jako hologramy – to jim mohlo připadat divnější než nám.’
Rob uznává, že málokterá komedie používá jako výchozí bod zánik lidstva. ‘Ale v Červeném trpaslíkovi šlo o to položit si jednoduchou otázku: “O čem je život, když se všeho zbavíte – peněz, sexu, majetku – a zůstanete jen vy?'”
Poněkud bezútěšná premisa byla reakcí na neduh postindustriální doby nezaměstnanosti. ‘Rozhodně se zrodil v thatcherovské Británii,’ říká Doug. ‘Všechny ty rozčarované děti se potloukaly po nákupních centrech, neměly peníze a neměly co dělat. U Červeného trpaslíka jsem v duchu neviděl laciné kulisy, ale něco mnohem velkolepějšího a strašidelnějšího. Představoval jsem si Listera, jak se potuluje po nákupním centru s vesmírnou lodí, obklopen věcmi, které by mohl jen tak ukrást – ale všechno to bylo k ničemu, protože byl na všechno sám.’
Rob i Doug chtěli pracovat v určitých vypravěčských mezích. ‘Nechtěli jsme jen natočit zábavný Star Trek,’ říká Rob. ‘takže jsme měli pravidla – žádní mimozemšťané, žádní jiní lidé – která nás nutila soustředit se na vnitřní, existenciální boje postav.’
Trvalo čtyři roky, než BBC 2 seriál objednala, a pak, tři týdny po začátku zkoušek, přerušila natáčení stávka techniků. Rob říká, že tato přestávka byla požehnáním. ‘Měli jsme čas napsat novou epizodu Já na druhou, která nahradila tu o Rimmerovi, který ukradl části Listerova těla. Do té doby jsme seriál zvládali…’
Když dvojice plánovala druhou sérii, měl Doug na mysli jeden konkrétní cíl. ‘Chtěl jsem, aby to bylo vtipnější. Jednou z kritik první série bylo, že v ní nebylo dost smíchu. Rozhodl jsem se, že potřebujeme… ne nutně víc vtipů, ale víc hlášek.’
Ve třetí řadě začal Červený trpaslík přidávat za své jméno číslovku. ‘To byl Richard Curtis,’ říká Doug. ‘Byli jsme v Acton Rehearsal Rooms, kde jsme pracovali na nové sérii, zatímco se natáčela Třetí Černá zmije, a on řekl: “Lidé musí vědět, že je to nová série.'”
Červený trpaslík III získal kromě nového stálého člena, kterým se stal Kryton (Robert Llewellyn). Rob se zpočátku zdráhal porušit pravidlo ‘žádní roboti’, ‘ale Doug argumentoval tím, že stávající dynamika postav je omezená. Lister a Rimmer nemohli mít hlubší vztah s Holly/m a Kocour by nikdy s nikým pořádně nepromluvil. A tak se stalo.’
Tehdy se z něj stal soubor? ‘Ne, vždycky jsem si myslel, že Červený trpaslík je o Rimmerovi a Listerovi, až do hořkého konce. Ostatní se jen vezli.’
Jak se seriál rozjížděl, příběhy se stávaly chytřejšími a podivnějšími a zabývaly se krádežemi vzpomínek, fotografiemi z chodby a časem běžícím pozpátku. Většina epizod začínala v hospodě jako nápady načmárané na pivních táckách.
‘Vymysleli jsme koncepční háček,’ říká Doug. ‘a zapsali si ho. A nakonec jsme měli 130 nápadů, ale žádné skutečné zápletky. Vlastně jsme někdy měli obecnou věc jako “z nějakého důvodu je zavřou do karantény” a zápletky se obvykle vyvíjely takhle.’
Ne každý nápad přežil. ‘Ve druhé sérii jsme měli epizodu, kde se měl objevit vězeňský dozorce s Bohem v řetězech,’ vzpomíná Rob. ‘Ale nepřipadalo mi to správné – zabíhalo to do oblastí, do kterých jsme se normálně nepouštěli.’
‚Chtěl jsem, aby se epizoda celá odehrávala ve stavu beztíže,’ říká Doug. ‘Chlapci by byli ztraceni ve vesmíru a vznášeli by se. Bylo to ovšem příliš drahé.’
Nakonec však byly koncepty méně důležité než postavy. ‘Nikdy jsem nechtěl, aby seděly v klidu,’ říká Rob. ‘Čím více jste je zkoumali, tím více jste je oživovali. Spíše jste o nich něco objevovali, než vymýšleli. “Tenhle detail mi připadá pro Rimmera správný… Rimmer by udělal tohle a jeho rodiče by byli takoví…'”
Jak se pořad upevňoval, rostly i Robovy a Dougovy ambice. ‘Vždycky jsme se snažili posouvat hranice,’ říká Rob. ‘Více modelových záběrů, více akce. V páté a šesté sérii jsme chtěli, aby každá epizoda působila jako minifilm.’
Šestá řada byla poslední, kdy oba spolupracovali na Červeném trpaslíkovi. ‘Psát společně bylo čím dál těžší,’ říká Doug. ‘Bylo to opravdu, opravdu těžké.’
‚V té době jsme spolu nevycházeli,’ vysvětluje Rob. ‘Šestou sérii mám rád – nápady byly stále silné – ale nevěděl jsem, jak dlouho ještě budu mít pro seriál takové nadšení. A není dobré psát jen proto, abyste nakrmili monstrum – musíte mu věřit. Byl jsem hodně proti tomu, aby poslední epizoda Mimo realitu měla cliffhangerový konec [v němž Listera a spol. zabijí budoucí verze sebe sama], protože jsem měl pocit, že další série už nebude.’
‚Myslím, že po Červeném trpaslíkovi VI chtěl Rob z nějakého důvodu odejít a psát sám,’ směje se Doug. ‘Já to být nemohl, protože jsem naprosto rozkošný…!’
Pokud jde o Douga, po odchodu Roba a odchodu Chrise Barrieho (na pouhý rok, jak se ukázalo), který se chtěl věnovat jiné práci, Červený trpaslík – přinejmenším televizní program – skončil. ‘A pak mě BBC nalákala zpátky a řekla: “Natočte další dvě série a dostaňte nás na 52 epizod, abychom mohli seriál syndikovat a získat peníze na to, abyste mohl režírovat film Červeného trpaslíka.'”
V sedmé sérii nahradila Rimmera Listerova bývalá láska Kristína Kochanská (Chloë Annettová), zatímco v osmé sérii ožily stovky členů posádky Červeného trpaslíka, kteří byli vyhlazeni hned v první epizodě. ‘Rád věci měním,’ přiznává Doug, ‘a to je moje silná i slabá stránka. Je to jako: “Uděláme tohle, to jsme ještě nedělali!” A nikdo neřekne: “Přestaňte, to je šílené!'”
Myslí si, že se mu tyto příběhové sázky vyplatily? ‘Nevím. V tu chvíli si člověk myslí, že je to dobrý nápad. Ne vždycky máš pravdu. A v zákulisí jsou různé produkční věci, kterým se musíte přizpůsobit a o kterých nemůžete mluvit. Musíte dělat určité věci, které byste jinak nedělali. Nakonec jsme tu ale i po dvanácti sériích.’
Deset let po Červeném trpaslíkovi VIII – a po zrušení pořadu BBC – byl vzkříšen na Daveovi. Po třídílném speciálu Zpátky na zemi následoval v roce 2012 Červený trpaslík X. Daveova éra, jak se jí začalo říkat, byla fanoušky i kritiky oslavována za věrnost dědictví seriálu a zároveň za posun do nových oblastí.
Je Doug po 30 letech a 73 epizodách někdy v pokušení napsat závěrečnou epizodu, která vše uzavře? ‘Já si říkám: “Proč bys to dělal?'” říká. ‘A taky si to umíte představit – jsme na Fidži, Lister a Kochanská odjíždějí na svých bílých koních, Rimmer jim zamává na rozloučenou a odchází do dáli s Krytonem a Kocourem.’ Rozpačitě se zavrtí. ‘Neee! Prosím, neee!’
Z Robova pohledu seriál po šesté sérii fakticky skončil. ‘Už dlouho jsem se nedíval na žádné epizody. Viděl jsem pár dílů Červeného trpaslíka VII.’ Směje se. ‘Nebavilo mě to! Je to jako sledovat druhé líbánky své bývalé ženy. Není to sranda.’
Rob si sice nemyslí, že by s Dougem ještě někdy spolupracoval, ale přiznává: ‘Rád bych teď, když jsem si dal trochu pauzu, natočil další díl Červeného trpaslíka. Možná další román nebo nové epizody. Rád bych s herci natočil pár seriálů, než všichni umřou! A když to nepůjde, tak prequel nebo osvěžení typu Nové generace.’
Doug jako jediný udržovatel plamene Červeného trpaslíka za posledních 26 let si myslí, že nějaký restart je nevyhnutelný. ‘Bylo by neobvyklé, kdybychom nakonec restart neudělali. V tu chvíli bych určitě nepsal všechny pořady… ale rád bych se na tom nějakým způsobem podílel.’
Článek pro TV Years magazín vyšel v srpnu v roce 2019
