0
0
Znovu se seznamte s hrůzou, když polymorf útočí na Červeného trpaslíka…
Polymorf: geneticky upravený jako dokonalý válečník. Je nezastavitelný, dokáže projít jakýmkoli terénem a přizpůsobit se jakémukoli prostředí. Je tu jen jeden problém: je šílený. A teď je na palubě Červeného trpaslíka…
Červený trpaslík 35 minut, 1989
Polymorf
Na Červeném trpaslíkovi se pohybuje obrněný stroj na zabíjení, který má víc zubů než celá rodina Osmondů, a živí se citově ochromenými lidmi. Posádka má velké problémy.
Genny (Frances Barber), Rimmer’s Mother (Kali Greenwood), Young Rimmer (Simon Gaffney)
Autoři: Rob Grant a Doug Naylor
Režisér: Ed Bye
TŘETÍ série Červeného trpaslíka byla buď začátkem jeho všeobecné obliby, nebo začátkem jeho konce, záleží na tom, jak to cítíte. Představením Krytona, přijetím více sci-fi orientovaného přístupu s lepšími efekty a kulisami seriál poněkud ztratil své zchátralé kouzlo a zároveň se stal silou, se kterou je třeba počítat.
Po dvou letech zkoumání postav a jejich vztahů nastal čas vystavit je několika traumatickým zážitkům a žádný z nich nebyl větší než Polymorf. Na palubě lodi je klidný den, dokud Holly neohlásí, že si je docela jistá, že se na lodi pohybuje nějaký tvor – a tentokrát to není jedna z Listerových ponožek, které předtím zaregistrovala jako zcela novou formu života. Poté, co se Lister s nově příchozím setká, se dozvídáme, že tvor je genetický mutant, navržený jako dokonalý voják, který dokáže měnit tvar, aby se přizpůsobil jakémukoli prostředí, a živí se emocemi. Jediné, co se nepovedlo, bylo, jak lapidárně říká Kryton: “Je to šílené.” A to je vše. Jediné, co musí Trpaslíci udělat, je zabít ho dřív, než z nich vysaje emoce jednu po druhé. Jak to Rimmer rozebírá, mají dvě možnosti: “Za prvé: postavit se tomu a zabít to, nebo za druhé: utéct. Kdo je pro dvojku?”
Až do této chvíle se Červený trpaslík orientoval na komedii. V této epizodě došlo ke změně, protože se vydala strašidelnější cestou a samotný polymorf v té době jistě nahnal husí kůži nejednomu dítěti, které si myslelo, že je v bezpečí. Vliv monstra jako výtvoru je zřejmý: je to v podstatě low-tech verze Vetřelce, doplněná o druhou ‘pusu’, nebo v případě polymorfa o přísavku na vytahování emocí. V této epizodě, která vždy ráda vráží nůž do jiných sci-fi, jsou také představeny Směrnice vesmírného sboru, o něco méně působivá verze Základní směrnice Star Treku. Když Kryton upozorní, že podle předpisů by se posádka měla pokusit spřátelit s genetickým mutantem a pokud možno ho přivést domů, Rimmer mu jemně vysvětlí, že jedna z jeho Rimmerových směrnic tomu odporuje slovy: ‘Nikdy se nezaplétejte s něčím, co má víc zubů než celá rodina Osmondových’.
Pro Roba Granta a Douga Naylora to musela být jedna z nejsložitějších epizod, protože posádka se musí vypořádat se zákeřnou příšerou a zvítězit, přestože je zřejmé, že jsou neschopní. Cesta k tomu je vlastně docela přímočará, spoléhá se pouze na pár přesvědčivě uvězněných bazukoidních výbuchů, ale vzhledem k tomu, že první reakcí všech je utíkat jako o život, je těžké přimět postavy, aby se zapojily do akce.
Nápaditost, pro kterou byl Červený trpaslík tolik pěstován, je zde rozhodně přítomna v plné míře, s několika obzvláště zábavnými sekvencemi. Způsob, jakým se Lister změní v akčního hrdinu, Rimmer ve skandujícího liberála, Kocour v tuláka a Kryton v zapšklého zrádce pouhým odstraněním jedné emoce, je prostě geniální a ten, kdo vymyslel Rimmerovo tričko ‘Give Quiche a Chance’, by zasloužil metál.
Dostáváme také několik náznaků věcí, které přijdou. Robert Llewellyn i nadále bez problémů zapadá do ansámblu jako poddajný, prskající Kryton, zvláště když se dopustí nešťastného faux pas, když naznačí, že Rimmerova matka je starý pstruh. Také se nám představí jeho náklonnost ke slabinám, což se objeví v dalších epizodách a ještě užitečněji v jednorázovém speciálu Can’t Smeg, Won’t Smeg. Navíc se Trpaslíci konečně vybaví nějakými zbraněmi v podobě výše zmíněných drsně vypadajících bazukoidů, i když si jejich použití ještě pořádně nepromysleli – tepelné vyhledávače, které vystřelí, nakonec pronásledují Kocoura v jedné z nejlepších epizodních sekvencí.
Po úspěchu druhé sezóny se zdá, že tato sezóna je přirozeným vývojem, a s gagy, které přicházejí rychle a hustě, epizoda poměrně rychle ubíhá. Vtipný, chytrý a velmi koukatelný díl, který bezpochyby patří k nejlepším dílům Červeného trpaslíka.
PĚT DŮVODŮ, PROČ NEPROPÁSNOUT…
POLYMORF
„TOHLE NENÍ JÍDLO, ALE PITVA”
Lister pro sebe a Kocoura připraví vynikající kari, ale jeho úsilí přijde vniveč kvůli Kocourově nerozumné touze nepoužívat lékařské pomůcky jako příbory a nádobí. A mikrovlnná trouba je prostě vynikající.
POLYMORF
Úžasná práce s modelem, ten tvor je opravdu dost ošklivý. Jeho pravá povaha však neustále otupuje jeho účinnost, jak se mihne, když vydá froté řev, pak se náhodou promění ve svou poměrně roztomilou drobnou podobu a odpluje pryč.
RIMMERŮV VÝBOR
Rimmer’s suggestions for dealing with the polymorph include „a major, and I mean major, leaflet campaign, followed by a whist drive, a car boot sale, maybe some street theatre…“ He also has problems with the acronym for his group: the Committee for the Liberation and Integration of Terrflying Organisms and their Rehabilitation Into Society.
[Mezi Rimmerovy návrhy, jak se s polymorfem vypořádat, patří “velká, a tím myslím velká letáková kampaň, následovaná hvízdáním, výprodejem aut, možná pouličním divadlem…”. Problémy má i se zkratkou své skupiny: Výbor pro osvobození a integraci létajících organismů a jejich rehabilitaci do společnosti (Committee Liberation Integration Terrflying Organisms Rehabilitation Into Society).
LISTERŮV VSTUP
Lister se připraví na střet s Polymorfem a rozmáchne se baseballovou pálkou, ale trefí se do varlat.
„TY VYKOUŘÍŠ COKOLI, VIĎ, LISTERE?”
Listera právě napadl zabijácký šami kebab, ale to není nic ve srovnání se škodami, které polymorf napáchá, když se promění v jeho spodky a začne se zmenšovat, což vede k tomu, že Rimmer vstoupí do rozhodně podezřele vypadajícího setkání s Krytonem. Miniaturní boxerky, které mu Kryton daruje, jsou dokonalým finále.
REMIXY
V SOUČASNÉ DOBĚ existuje více verzí Polymorfa. Nejzřetelnější je nedomyšlené pokračování šesté sezóny, Emocuc: Polymorfa II. Nejenže se jedná o téměř totožný příběh, ale je to do značné míry zoufalá záminka k návratu oblíbených postav fanoušků Duana Dibbleyho a Eso Rimmera, což znamená, že tato nová verze genetického mutanta nějakým způsobem nejen vysává emoce, ale také dává lidem zuby.
Původní Polymorf byl také součástí tolik opovrhovaného projektu Červený trpaslík Remastered, který jej na rozdíl od některých dřívějších příběhů příliš neovlivnil. Třetí sezóna už vypadala docela dobře, takže s minimálním rozpočtem na remastering byly efekty většinou ponechány na pokoji. Přidána byla jen krátká a bolestně nevtipná sekvence pádu polymorfa skrz potrubí Červeného trpaslíka, několik efektů, které podpořily jeho první výskyt a pozdější zánik, a textový epilog. Ačkoli je to zbytečné a ničí to původní pointu, že na vězení polymorfa je nápis ‘Obsah: 2’, ale vysvětluje, že druhý polymorf se rozhodl schovat do Listerova šuplíku s čistými spodky, kde nakonec zemřel stářím.
Základní premisa byla použita i v druhé knize Červeného trpaslíka Lepší než život, kde byly vyřešeny některé otázky kontinuity (například jak se tvor mohl dotknout holografického Rimmera – pronikl do jeho osobnostního disku, aby mu ukradl hněv) a zvýšil se kvocient hrozby. Ve skutečnosti se mu podaří zabít Listera, i když nepřímo, na infarkt, který je důsledkem jeho nedostatku strachu.
Paul Spragg
Článek pro Cult Times vyšel v lednu v roce 2003
Část první: Červený trpaslík: Nejlepší monstrum vůbec
Část druhá: Polymorf
